Při odstartování mašinérie razantních škrtů ze
státního rozpočtu, která se rozjela, v souvislosti s vládními kroky, po letošních volbách, můj zájem
o veřejné dění nebývale vzrostl. Čtu články v mediích a také většinu diskuzí a musím uznat, že
současná vláda našla nový způsob ovládání všech.
Zasela mezi nás zrnka závisti, nám bohužel tak vlastní, a ony opravdu klíčí a vzkvétají
navzdory počasí. Každý den, kdy se škrty týkají jiné části obyvatel, se zvedne vlna
nenávisti.
Diskuze jsou plné příspěvků
typu:
„Ano, ano, seberte jim všechno, proč by měli
brát to, co mají, když já to nemám“.
A tak se stalo,
že soukromý sektor útočí na státní, státní se napadá
vzájemně mezi sebou, vyčítá si výhody, srovnává nesrovnatelné, relativně chudí se radují, když stát
bere bohatým a nemocní mají radost, že zdravý zaplatí více. Jak krásně to celé připomíná známou
pohádku o Nesmrtelné tetě - Závisti.
Jsme zvláštní národ, když přijdou povodně,
nezkoumáme, jestli spadl barák místnímu milionáři, nebo tomu nejchudšímu, sebereme se a vyrazíme na
pomoc, naplníme během chvíle povodňová konta několika miliony a nepřemýšlíme, zda je dáváme chudým,
bohatým, zaměstnancům veřejného, či soukromého sektoru, máme před očima jen nešťastné lidi, kteří
zažili tragedii.
A já se ptám proč, když přijde tato situace, kdy do nás „střílí“ vlastní
vláda, která je zodpovědná za současný stav financí, nejsme stejně jednotní? Proč se nedokážeme
zamyslet nad tím, kam zmizely peníze, které teď ve státní kase chybí? Proč se nepostavíme proti
dalšímu rozkrádání naší vlastní země a mnohem raději z těchto skutků obviňujeme ty stejně
postižené?
Je mi smutno při čtení všech těch diskuzí, kdy si uvědomuji, že český národ
už není tím, čím býval v minulosti, kdy dokázal rozlišit to opravdové zlo, tu opravdovou škodnou
mezi námi. Lidé nahoře si dnes hrají na bohy a nám postupně vsugerovali pocit, že jsou
nedotknutelní.
Pokud sebou necháme dál vláčet, tak, jako dosud a
místo aktivního protestu se budeme jen štvát sami mezi sebou, pak ano, oni opravdu zvítězí svou
nedotknutelností. Je však na čase, aby se lid sjednotil a je úplně jedno co kdo dělá, kde pracuje,
kolik vydělává, nebo jaké má výhody. Všichni jsme občany
této země a všichni máme stejné právo na to, aby naši zvolení zástupci nakládali se společným
majetkem hospodárně a pokud tak nečiní, nemají v této klíčové pozici
co dělat, už vůbec nemluvě o adekvátním trestu za takové skutky, které se dosud na veřejnost dostaly
a kdoví kolik jich ještě známo není.
Když začalo pomaličku odkrývání všech vládních škrtů, šlo postupně, jak jste si
zřejmě všimli. První byli na řadě vojáci a jejich přídavek na
bydlení, který je pomyslným „rudým šátkem“
před zraky veřejnosti. Nevojenský národ tleskal. Aby se vláda pojistila, obvinila ze škrtů příjmy učitelů a byl tu rovnou
boj dvou skupin státních zaměstnanců, kteří začali porovnávat svá neporovnatelná povolání. Naštěstí
rozum zvítězil a vojáci brzy pochopili, že tento tah byl jen účelovou provokací, ve snaze odvrátit
pozornost jinam.
Poté přišli na řadu policisté a
hasiči. Snad každý už má nějakou zkušenost s policií,
nebo minimálně viděl nějakou kauzu s ní spojenou a opět se zvedla vlna potlesku při zmínce omezení
počtu, propouštění a hlavně změně nároku na výsluhy, či jejich zdanění. A při zmínce o plošném
zdanění výsluh všech ozbrojených složek, už národ přímo jásal. Snad jen hasičů se obyčejný lid
zastal a je to pochopitelné.
Dále byl uveřejněn návrh nových platových tarifů, který se týkal
všech úředníků ve státní
správě a opět národ tleská, protože každý z nich už
narazil na nějakou nerudnou úřednici, která nevyhověla jeho požadavku, tak teď jí snad už konečně
vyhodí. V souvislosti s novými tarify si začali ale i další státní zaměstnanci uvědomovat ohromný
dopad na všechny obory státní správy.
Ozval se zdravotnický personál, sestry, doktoři a národ opět
argumentuje: "sestry jsou neochotné, doktoři arogantní, jen ať jim něco seberou, když
všichni tak všichni".
Mezi tím vším se objevila zmínka o pětiprocentním
snížení poslaneckých platů a národ? Paradoxně většinovým hlasem souhlasně kývá hlavou, že vyšší
snížení by stejně byla jen kapka v moři.
Dnes je situace taková, že i učitelé, o
kterých byla zmínka již na samém počátku vládních škrtů, nemají své mzdy jisté, podnikatelé
zjišťují, že stát jim chce zvýšit odvody za nemocenskou, plánovaná demonstrace pocistů narůstá
každým dnem do nebývalých
rozměrů. Poprvé v historii vyjdou do ulic vojáci a soudci. Všem obyvatelům této země se vše zdraží a
všichni také o nějakou část svých příjmů přijdou.
V tuto chvíli bych čekala, že se
národ semkne a řekne „dost“ takhle to přece dál nejde. Všem se sníží mzdy, spousta lidí
přijde o práci, zhorší se dohled nad bezpečností obyčejných lidí, zvýší se kriminalita, nastoupí
krach menších podniků, tím i nezaměstnanost, vše povede k menšímu příjmu do státní kasy a příští rok
to začne nanovo???
Přitom se dozvídáme jen tak mimochodem že:
- soud ve Štrasburku už sčítá škody kvůli regulaci
nájemného v předběžně vyčíslené výši 21
miliard,
- Česká republika má podepsány
závazky na odstranění ekologických škod ve výši 160
miliard,
- ruší se zákonná
úprava protikorupčního opatření týkajícího se akcií, kvůli
své nezákonnosti,
- kvůli vysokému zadlužení státu se odsouvá protikorupční opatření vedoucí ke zvýšení
průhlednosti veřejných zakázek formou veřejného elektronického zadávání,
-
zákon o odpovědnosti lidí rozhodujících o společném majetku nás všech se zaměřuje jen na směšné pokutování za
vyšší, než původně schválený schodek státního rozpočtu,
- o omezení doživotní imunity se zatím ani
neuvažuje, jinak už by byl jistě připraven, byť upravený návrh, v minulosti již několikrát
předkládaný,
- smlouvy o výhodné výkupní ceně za solární
energii nelze
vypovědět.
A já mám čím dál tím víc pocit, že tohle je národu srdečně jedno, jinými
slovy, nezajímá mě to, chleba kvůli tomu stejně levnější nebude.
Ale to je ten obrovský omyl,
chleba klidně i levnější bude, pokud nedovolíme, aby naši zákonodárci dál sdírali jen obyčejné lidi
a brali jim víc, než jsou schopni vůbec zvládnout, bez zaručení toho, že ony úspory opravdu povedou
ke snižování státního dluhu. Dnes máme jistotu jen v tom, že všichni budeme mít v příštím roce menší
příjem a vyšší výdaje, ale ani za mák jistoty, že tahle „daň za minulý blahobyt“ nezmizí
opět v nějakém megatunelu a příští rok nebude schodek státního rozpočtu vyšší, než se dnes pomocí
škrtů plánuje. Je to stejné, jako bych předávala svoje peníze cizímu člověku na ulici a on mi
tvrdil, že mi za rok vrátí dvakrát tolik, aniž by mi na to dal jakékoliv zákonné záruky. Já bych
takovému člověku rozhodně nevěřila, bohužel zjišťuji, že skoro polovina národa ano. Vždyť ale
stejným způsobem s námi vláda jedná, nakládá s veřejnými prostředky bez jakékoliv odpovědnosti za
ně, je to stejné jako bychom je dali onomu muži na ulici.
Jak dlouho budeme ještě takhle bezhlavě důvěřovat?
Dokud opravdu ti mocní nerozkradou ty poslední drobečky, co tu ještě zbyly a pak nám vrátí naši
zpustošenou zem, ať si tedy vládneme sami???
Někde jsem četla názor, že už dnes se dotyčný těší, až se otevře ústav pro šetření
polistopadových zločinů po vzoru komunistických a že se naši potomci nebudou stačit divit, kolik
peněz se dá v relativně krátké době nakrást (vytunelovat). Bohužel musím se s tímto názorem jenom
ztotožnit. Ovšem nic to nemění na tom, že se dál budu snažit probudit český národ a přimět jej k
činu, někdo už to okrádání nás všech a záměrné zkreslování minulosti i přítomnosti musí zarazit.
Možná budu první perzekuovaný člověk novodobých dějin, ale raději budu litovat toho, co jsem
udělala, než toho, co jsem udělat mohla a neudělala.
Domnívám se, že nyní je ten pravý
čas, aby všichni občané České republiky vyšli společně do ulic a ukázali našim zákonodárcům náš
skutečný počet, který oni znají pouze z tabulek a ještě vyjádřený v procentech.
Měli bychom po nich v první řadě žádat stejnou
odpovědnost za jejich činy, tak jak to pomocí svých zákonů oni požadují po
nás. Ukázat jim, že pokud nás chtějí vinit z dluhů
této země, máme právo také společně
rozhodovat, jak budou spláceny. Je třeba konečně zavést
obecné referendum, se kterým už více než šestnáct
let počítá Ústava ČR. Dokázat sami sobě, že nám nezáleží jen na svém
vlastním prospěchu a že naši předkové neumírali zbytečně ve snaze docílit, aby tato zem byla
svobodná!
Vládní škrty se již dávno netýkají jen státních zaměstnanců, ale nás všech,
ať už přímo anebo důsledky, které s sebou přinesou, vždyť i nám snad záleží na tom, v jak bezpečné
zemi budeme žít, jak bude postaráno o naše zdraví, jak se budou vzdělávat naše
děti!
(Více v tomto článku: http://ceskyobcan.diskutuje.cz/vlade-nejde-o-lidi/)
Dokažme, že jsme stejně solidární k sobě samým i v
případě, že nynější katastrofu nemá na svědomí příroda, ale lidé, které jsme zvolili, aby naši zem
vedli podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což již více než 20 let
nečiní!
