Svet-Stranek.cz
o všem, co ovlivňuje naše životy
Český občan diskutuje

Nic není dokonalé, aneb není člověka na světě, co zavděčil by se lidem všem.:o všem, co ovlivňuje naše životy

Nic není dokonalé, aneb není člověka na světě, co zavděčil by se lidem všem.

9.9.2010


Ani dnes nemohu přestat upozorňovat na nedostatky v navrhovaných zákonech, víceméně, jejich novelizací. Chtěla bych se dnes zaměřit na jednu část navrhované změny zákona o nemocenském pojištění a to kapitolu:

Rodičovský příspěvek (dále jen RP).



Už jsem se těšila, že nový zákon, který představuje revoluční změnu tohoto příspěvku, nebude svým způsobem diskriminovat nikoho a opět jsem se, jak jinak, nedočkala.

 

Smyslem oné změny je nastavit stejné podmínky pro všechny matky, což se v zásadě povedlo.

  1. Celková maximální výše RP, vyplacená po celé období čerpání , je 216 tisíc Kč.
  2. Vymezení horní a dolní hranice příspěvku je 11.500,- Kč a 4.500,- Kč.
  3. Délka RP záleží na volbě každé matky, za určitých podmínek,

a) výše RP  nesmí být vyšší než 70% denního vyměřovacího základu, jinými slovy maximálně do výše  PPM (peněžité pomoci v mateřství),

b) maximální délka RD je do 4 let věku dítěte,

c) nezaměstnané matky mají automaticky RD do 4 let dítěte.

 

 

Když to vezmeme postupně:


všechny máme spravedlivě stejný objem peněz, ve výši 216 tisíc Kč na celé období, po které budeme čerpat a je jen na nás, jak si tuto částku rozložíme, nejsme omezeny striktně věkem dítěte, jako tomu bylo dosud, ale pouze výší příspěvku, který by neměl převýšit částku vyplácenou v předchozí peněžité pomoci v mateřství, tudíž 70% denního vyměřovacího základu a max. do výše horní hranice tj. 11.500,- Kč.

Můžeme být doma až 4 roky, pokud někdo chce a když ne, můžeme ukončit RP prakticky v kterémkoliv měsíci života dítěte. 

Všechna tato pozitiva jsou opravdu revoluční a dobrá.

 

 

A teď se dostanu k oné podobě diskriminace o které jsem mluvila hned na začátku příspěvku.

 

Většina matek si dnes první dítě pořizuje kolem třiceti let, je to již celkem běžné. Protože dnes to opravdu není jen o tom, „hurá pořídíme si miminko“, ale o prvotním vybudování zázemí pro rodinu, pokud pominu vhodnou volbu partnera. V druhé řadě, je všeobecně známo, že neplodných párů rapidně přibývá. Když do toho dnes ještě promítnu absurdní zrušení porodného pro všechny ženy, o kterých chci psát, tedy ty, které vydělávají a nejsou v sociální nouzi, přibude dalších pár měsíců ne-li let na pořízení základní výbavy pro dítě. Nebudu daleko od pravdy, když se věk budoucích prvorodiček posune ještě o dva, tři roky po třicítce, zaokrouhlím to na 35 let

 

Mluvíme tedy o ženě v nejkrásnějším věku 35-ti let, která má to štěstí a otěhotní, porodí dítě, bere PPM, protože předtím min. 15let pracovala a odváděla sociální pojištění. A náhle přijde situace, kdy tato žena během své první rodičovské dovolené dostane z pracoviště dopis, že jí končí pracovní smlouva na dobu určitou (musíme zde promítnout i navrhovanou změnu zákoníku práce, kdy se posune maximální délka smluv uzavíraných na dobu určitou ze dvou na pět let).

 – u těchto smluv totiž nemá zaměstnavatel matce na rodičovské dovolené povinnost držet místo po dobu 3 let, jako je tomu běžné u smluv na dobu neurčitou.

 

A v tuto chvíli zde máme matku na rodičovské dovolené, která již nemá biologický čas jít na rok před pořízením druhého dítěte do práce, nebo prostě nechce mít mezi dětmi tak velké věkové rozdíly a dovolí si ten luxus, přivést na svět dalšího potomka. A zde stát místo, aby jí nabídl jinou alternativu, v zájmu podpory přirozeného zachování vlastní populace, jí postaví před hotovou věc, kterou je další rodičovská dovolená povinně na 4 roky.

 

A tady já cítím z pozice státu určitou diskriminaci, proč žena, která celý život řádně platila sociální pojištění, nemůže být zvýhodněna oproti ženám, které nepřispěly, protože dlouhodobě nepracují? Je tak velký problém uzákonit, aby si tyto ženy na OSSZ nechaly potvrdit, že v průběhu třeba pěti let před prvním těhotenstvím odváděly pojištění a byla jim na základě toho umožněna volba tříleté varianty RD místo 4-letté, pokud budou chtít? (Samozřejmě bez nároku na PPM)

 

Myslím si, že takovýmto ženám nejde o to být co nejdéle doma, ony chtějí zpět do práce. Stát je sice nenutí být doma až do 4 let věku dítěte, ale v případě dřívějšího ukončení nevyčerpané peníze žena nedostane. Má sice možnost si u RP přivydělat, ale dát dítě na 4 hodiny do školky a mít práci jen na částečný úvazek, to jejich rodinný rozpočet nezachrání, takže raději zvolí ukončení. Případně si ty 4 roky doma raději odsedí s dítětem.

 

Přitom jednoduchými počty by zákonodárci zjistili, že tento vstřícný krok k této skupině „rádoby nezaměstnaných“ žen, by se jim rozhodně vrátil. Už jen tím, že za ně nemusí 12 měsíců odvádět pojištění, což činí na jednu osobu 723,- Kč měsíčně  = celkem 8.676,- Kč/ročně.

 

Do této kategorie spadají i matky podnikatelky, které by si musely na PPM připlácet dlouhodobě další 1,5% na nemocnost, ale proč jim nedat šanci být doma jen 3 roky i bez tohoto pojištění a bez PPM, když jsou podmínky nastaveny pro všechny stejně a stát na tom nemůže prodělat?

 

Pokud vydělíte 216 tisíc Kč 36-ti měsíci, dostanete se na částku 6.000,-Kč, je to rozhodně míň než minimální mzda v ČR a nemůže nikdo říct, že je to motivace rodit jedno dítě za druhým.  Ženy, které prokazatelně pracují před mateřstvím, rozhodně nejsou ty, které by poté chtěly rodit další děti až do důchodu, ale ty, které se co nejrychleji chtějí vrátit do práce.

 

Zkusme jen pro představu takový malý příklad:

V roce 2009 se narodilo 90 tisíc dětí, počítejme zhruba se 8% dvojčat, což znamená v praxi přibližně 86.400 matek, 


70% z nich, počítejme jako matky zaměstnané na dobu neurčitou, zbylých 30% by mohlo představovat jednak matky nezaměstnané dlouhodobě a matky o kterých se zde zmiňujeme,„rádoby-nezaměstnané“, klidně v poměru 1:1.


Mluvme o reálné možnosti, že 12.960 matek je nuceno ke 4-letté variantě a pro lepší počty jich 12.000 bude chtít variantu 3-lettou.

 

12 tisíc matek = 8.676.000,- Kč/měsíčně = 104.120.000,- Kč/za12 měsíců, ušetřených státu na pojištění, kde by se navíc toto „ušetření“projevilo vzápětí i na příjmové straně státního rozpočtu, protože matky by pracovaly a pojištění z jejich mezd by bylo jistě vyšší, než zákonné minimum, které odvádí stát.

 

Je víc, než jisté, že stát na této drobné úpravě zákona nemůže v žádném případě prodělat a je jen otázkou proč v době krize a ohromných škrtů se tento problém neřeší systematicky a účelně, když představuje reálnou úsporu v řádu sta milionů?

 

Napadá mě jenom jedno vysvětlení, až budou zákony tvořit lidé, kteří mají s danou problematikou zkušenosti, nebo se je minimálně budou snažit získat a to nejlépe formou dotazu mezi obyčejné lidi, kteří sami vědí o dírách v zákonech, víc než kterýkoliv poradce, možná teprve tehdy budou naše zákony konečně kompletní, bez dvojího výkladu a možnosti obcházení.