Svet-Stranek.cz
o všem, co ovlivňuje naše životy
Český občan diskutuje

Nečas nás vede do tmy, ale penze lze zachránit tvrdí Jaroslav ŠULC:o všem, co ovlivňuje naše životy

Nečas nás vede do tmy, ale penze lze zachránit tvrdí Jaroslav ŠULC

(přepsáno z časopisu REVUE, autor: redakce)

Revue Sondy přinesla v minulém čísle obsáhlý rozhovor s JUDr. Vítem Samkem, členem druhého Bezděkova poradního expertního sboru k reformě penzí, který přiblížil obsah návrhu, k němuž se současná koaliční vláda hlásí ve svém prohlášení. Názory na cílovou podobu penzijní reformy se zjevně rychle vyvíjejí a je docela složité domýšlet všechny souvislosti, výhody i rizika nových návrhů. Na to, jakou pozici zastává naše největší odborová centrála, se redakce zeptala Jaroslava ŠULCE, člena skupiny expertů pro penzijní reformu při ČMKOS.


Mezi variantami, se kterými přišly týmy v Bezděkově komisi vroce 2006 a letos, jsou podstatné rozdíly. Co je příčinou posunu v názorech?

Zřejmě nikdo nechce být v budoucnu spojován s příliš riskantní alternativou. Proto se ustoupilo od varianty tzv. rovného důchodu. Konečně se uznává, že spousta lidí buď není s ohledem na nízké příjmy schopna, anebo si ani programově nechce z běžného výdělku dávat stranou větší část peněz na budoucí přilepšení v důchodu. A to i přesto, že vědí dopředu, že budou mít důchod tak nízký, že z něho stěží vyžijí. Opustila se však i jiná, bezpečnější varianta - tzv. švédský model virtuálních účtů... Nutno navíc dodat, že na něj vedle Švédů v posledních patnácti letech přešly i další čtyři země. Navíc šest zemí Evropské unie a také Chorvatsko mají systémy v podobě, kterou lze našvédský model snadno překlopit.

Tak proč touto „evropskou“ cestou nejdeme i my?

Protože tato varianta není zdaleka tak solidaristická jako ta naše dnešní (díky tomu máme i nejnižší míru chudoby v Evropě). Více by přála lidem s vyššími příjmy a déle pracujícím. Riziko, že by se spousta nových důchodců ocitla s nízkým důchodem blízko hranici životního minima, či dokonce za ní, by se však mohlo odstranit jednak nepatrným zvýšením základní sazby odvodu, jednak odstraněním zvýhodňování OSVČ, kde už teď odtékají desítky miliard, a brzy bude asi hůř.

To by asi bylo pro každého politika rizikové, něco takového prosazovat, že?

Kde je Masarykově zásadovosti konec! Bohužel jsme opět v situaci, kdy odborníkům na veřejné finance do toho silným hlasem a nekompetentně mluví politici. Ti dávají přednost pro ně nejméně rizikovému řešení ve snaze nepřijít o voličskou přízeň.

Máte na mysli špatné zkušenosti z nynější finanční krize s poklesem hodnoty penzijních úspor?

Samozřejmě, a to si české penzijní fondy vedly nadmíru úspěšně. Ztratily na přechodnou dobu jen asi 8 miliard korun, což při zhruba 200 miliardách finančních aktiv dělalo přibližně jen čtyři procenta. Přitom průměr obdobně fungujících penzijních fondů v evropských zemích či za oceánem byl v kritickém roce 2008 asi čtyřikrát horší. Jako by ta čísla neexistovala.

Vždyť jde o dostupné informace!

No právě! Pro mne je největším zklamáním, jak málo byli experti v Bezděkově týmu ochotni se poučit z kolapsů řady evropských, ale především amerických firemních penzijních fondů.

A to lidé kolem Bezděka nevědí?

Většinu z nich znám osobně, a proto vím, že to vědí až moc dobře. Ale podle známého přísloví o košili bližší kabátu mají důvod při navrhování přesunu části peněz ze státního průběžného do privátního fondového systému zdůrazňovat jen tu část cyklu, kdy jdou nahoru ceny aktiv, do kterých jsou investovány peníze na výplatu budoucích důchodů. Protože jen a jen za této situace má smysl tento přesun udělat.

To je tedy podstata navržené varianty penzijní reformy?

Ano. Cílem finanční lobby, která byla zastoupena v Bezděkově komisi, bylo vytáhnout část peněz z dnešního státního a plně průběžného systému někam jinam a spravovat je jinak. Napříště by se měl systém zkomplikovat tím,že se do něj vloží několik draze fungujících mezičlánků. Zprvu aspoň zčásti, nejdříve pro lidi mladší 40 let a jen do určitého množství peněz u každého jednotlivce. Taková plíživá privatizace dnes ještě veřejných peněz.

Takže až se reforma spustí...

... tak se nějaké firmy budou muset zabývat výběrem pojistného, zřejmě i správou účtů, nějaké další firmy investováním vybraných peněz, nějaké úplně jiné firmy - ovšem nejdříve tak za čtvrt století - zase výplatou důchodů. Právě o výši budoucích důchodů lidé kolem Vladimíra Bezděka a všichni, co cítí vůni peněz z poplatků a provizí, teď budou samozřejmě mlžit. Budou vehementně tvrdit, že objem peněz, který konkrétní osobě bude někdy o droku 2038 a dál vyplácen v podobě doživotní starobní penze, bude celkově výrazně vyšší než objem peněz, které tato osoba bude nejméně 25 let platit na odvodech. Pokudmožno budou mlčet o variantě, kdy budou celkové výnosy nulové či snad záporné, a to nejen kvůli inflaci, ale i ztrátám na burze. Jsem přesvědčen, že debata se už vůbec nepovede o celkových finančních nákladech, které ty mezičlánky nutně spolknou (soukromé firmy bude zajímat hlavně zisk), a to nemluvím ani o nákladech na efektivní dozor a audity, ani o riziku vytunelování.

Kdo náklady na výběr peněz, jejich správu, investování a výplatu ponese a jak budou vysoké?

Samozřejmě je viditelně zaplatí každý, kdo do tohoto systému vstoupí. Buď vstoupí dobrovolně, a pak to bude verze opt-out, nebo vstoupí ze zákona povinně, pak bych to označil za jakýsi direct-out. Jen je třeba doufat, že analogie s boxem tu v českých podmínkách nebude platit. Přitom administrativní náklady mohou činit možná dvacet, možná třicet procent z vložených příspěvků. A to nepočítám náklady na reklamu a provize. Co mi ale nejvíce vadí, je zbytečné a vědomé podstoupení systémového rizika, které - když se naplní - zaplatíme všichni.

Co tím míníte?

Oba systémy mají své „genetické“ slabé stránky. Třeba ten dnešní průběžný musí čelit především riziku stárnutí populace. Reaguje na ně prodlužováním věku odchodu do důchodu, snižováním náhradového poměru, některými zpřísněními u zápočtových dob a tak dále. Tvrdím, že fondový systém má rizik nepoměrně více a jsou vyšší, některá dokonce likvidační - viz krize amerických a dalších penzijních fondů před dvěma lety. Jestli nás Evropská unie vyzývá k takové reformě, která zajistí dlouhodobou finanční udržitelnost penzijního systému a současně požaduje přiměřeně vysoké důchody, řešením je zůstat u průběžného systému, ten dál parametricky upravovat a obrátit pozornost kdoplňkovým penzím. Tedy tam, kde jsou skutečné problémy. Dobrý penzijní systémnení ten, který funguje „v dobrém počasí“, ale ten, který bezchybně funguje za všech okolností. Budoucí peníze na penze nesmějí procházet burzovním kasinem, protože tam se střídá fáze výher a proher. Penzijní peníze - to musí být vždy stoprocentní jistota. A tu byť jen částečně fondový systém - což je podstata varianty doporučované Bezděkovou komisí - zjevně nezaručuje.

Kdo by nesl riziko?

To není na první pohled vidět. Při přechodu jen na částečně fondový systém by to v první řadě byli již současní penzisté a také všichni další lidé, kteří půjdou do penze v horizontu zhruba příštích dvaceti pěti let. Pokud se brzy nezvýší přítok peněz na důchodový účet změnami parametrů, dojde k opaku toho, co se stalo vloni a předloni, kdy se parametry změkčily a výsledkem je desetimiliardový schodek, na účtu pro ně nebude nikdy dost peněz. Bude totiž chybět narůstající část peněz od těch, kteří se přihlásí k reformě - ať dobrovolně, či povinně.

Co lze dělat při trvale deficitním stavu důchodového účtu?

Nezbude prostor pro dosud běžné podoby valorizace stávajících penzí; žádné kloudné finanční rezervy tu nejsou, spíše všude vidím nějaké dluhy. Kupní síla důchodců bude klesat. To by musely vyjít do ulic desítky tisíc chudých demonstrujících důchodců, a to zatím nevidím příliš reálně. Tento prohlubující se deficit nevidím ani tak jako riziko, ale spíšejako jistotu, že to tak bude. Vedle toho vidím i druhý negativní faktor - totiž riziko, že někteří budoucí penzisté (opt-outoví i direct-outoví) nebudou mít vždy štěstí, že v době, kdy přejdou do penze, budou finanční trhy nahoře, ale budou dole a oni začnou čerpat nízké důchody. Navíc se zřejmě naplní ještě další riziko, že budoucí „reformní“ penzisté budou mít i tak nízké penze kvůli vysokým správním poplatkům.

Je vůbec nějaké východisko?

Ale samozřejmě! A v tom je pointa návrhu, se kterým jdeme na Radu ČMKOS. Přestaňme řešit pilíř státních penzí, který - navíc když se odstraní hloupá řešení z poslední doby - se může na spoustu dalších let (ažněkolik desítek let) dostat do stavu blízko rovnováze! Raději řešme to, co skutečně hoří a co výrazně zhoršuje efektivnost dnešního systému. Řešme doplňkové penze, především penzijní připojištění se státním příspěvkem. A pokud v něm předěláme systém státní podpory, o kterém je od počátku zjevné, že je nastaven v principu špatně, a přitom spolyká asi deset miliard korun ročně, můžeme v dohledné době nejen zvýšit celkový náhradový poměr mezi důchodem a mzdou, ale elegantně vyjít vstříc i nálezu Ústavního soudu, který napadl - a opodstatněně - nepřiměřenost výpočtu důchodu u osob s nadprůměrnými příjmy.(red)

REVUE